JAKÉ BYLY DOBRONICE?

Dobronice jsou jakýsi seznamovák pro studenty prvních ročníků. Celý areál patří univerzitě a jde vidět, že do něj škola investovala nemalé peníze. Jsou tam nové dvou nebo třílůžkové chatky, poměrně pěkně sociálky, několik hřišť na sport.

Že do Dobronic pojedu, jsem věděla od začátku a neváhala jsem ani minutu. Všichni starší studenti tuto akci chválili, nenašla jsem jedinou negativní reakci a navíc možnost setkat se se spolužáky nebo studentskými tutory ještě před začátkem školy mi přišla úžasná. Pár dní před odjezdem jsem začala litovat. Šíleně se mi nechtělo. Měla jsem strach, že si s lidmi nesednu, nebudu vědět, jak se seznámit, ztrapním se hned při prvním sportu a budu až do konce stát sama v koutě a vyčítat si, že jsem jela.

Katastrofické scénáře mám v lásce už od mala, takže jsem si jich okamžitě pár vymyslela a užírala se jimi, a tak jsem se do Dobronic vypravila se staženým žaludkem a minimem spánku. A jaké teda byly?

Stačí jedno slovo. Úžasné! A žádný ze scénářů se nekonal :)

Už v tramvaji jsem překonala svou komfortní zónu a k vlastnímu překvapení jsem oslovila podobně vystrašeně vypadající holku. Nečekaně se z ní taky vyklubala prvačka a, i když jsme byly každá z jiného kruhu, výborně jsme si sedly a dokázaly jsme prokecat celou cestu autobusem a vlastně i celý čtyřdenní pobyt.

Po příjezdu do kempu jsme střídali turnus před náma. Všichni vypadali naprosto uvolněně a škodolibě se na nás, vystrašence, usmívali. S kolegyňkou jsme jim záviděly, že už to mají za sebou. 

Zdroj: https://www.cuni.cz/UK-5198.html

Nechce se mi tady popisovat celý průběh, to si může každý zjistit sám. Zkrátka hodně se sportuje, seznamuje, zjišťuje. Vypíchla bych tady jen pár poznatků, popřípadě rad pro budoucí prváky. 

·     Pokud to umíte, naspěte se do zásoby. Ne nadarmo 2. LF říká, že „Spánkový deficit začíná v Dobronicích“. Je to svatá pravda.

·     I pokud nejste zrovna sportovní typ, oplatí se do Dobronic jet. Před odjezdem se na sport klade velký důraz, všude se hlásá, že jde o sportovní kurz, ale není to tak žhavé. Přijde mi zbytečné nejet a přijít o cenné chvilky se spolužáky jen pro to, že honění se za míčem není vaše životní vášeň. 

·      Přibalte si o jednu teplou vrstvu oblečení navíc. I když je přes den krásně, noci byly v chatkách opravdu za trest. 

·     Pokud nechcete utratit majlant za alkohol s přirážkou, přivezte si zásobu svého. S čím jiným než s lahvinkou, která putuje rovnou z úst do úst jednotlivých lidí, se dá po večerech seznamovat? 

·    Neposlouchejte úplně všechno, co vám řeknou. Když jsem si po jedné schůzce odnesla, že anatomii s histologií bez učení se minimálně 30 hodin denně nedám, litovala jsem, že jsem neopřela hlavu o rameno spolusedící a nedospala prohýřenou noc. 

·      Pokud máte panickou hrůzu ze zubařů, dentální hygieny tady se nebojte :D 

·     Rozhodně běžte poslední den do stodoly. Po dvou nocích bez spánku se vám tam určitě nebude chtít a vím o několika lidech, co dali přednost posteli, ale tito jedinci přišli opravdu o hodně. Spát můžete pak další měsíc!

·      Nestresujte se vašimi sportovními dovednostmi. Nejsme na střední, toto už je vysoká. Nejsou tu jedinci, kteří by pro výhru svého týmu udělali naprosto všechno a šli by přes mrtvoly. Ono to ani po nocích bez spánku nešlo. Ale ne, opravdu jsme se našemu „umění“ všichni od srdce jen zasmáli.

Opravdu nelituju svého rozhodnutí. Byl to zážitek a upřímně mi je líto těch, kteří nejeli. Nejenže přišli o první příležitost potkat se s lidmi, se kterými budou, doufejme, dalších 6 let, ale hlavně přišli o tunu informací, kterých se nám dostalo jak od tutorů studentských, tak od těch učitelských.

Při střídání se s dalším turnusem jsme se taky škodolibě usmívali na ty vystrašené tvářičky, naprosto uvolnění a šíleně unavení. Byla jsem ráda, že náročné čtyři dny končí a musím říct, že mě to o něco víc namotivovalo. Takže pokud se někdo rozhodujete, jestli jet nebo ne, rozhodně JEĎTE! Opravdu to stojí za to.