CO MI DALO (A VZALO) 14 DNÍ NA MEDICÍNĚ?

Tak už i prváci z první lékařské mají za sebou několik dní školy a už je všechny pohltila kvanta učení a kolotoč každodenních vysokoškolských dní. I já samozřejmě zapadla do lavic poslucháren a praktikáren a se začátkem školy mi bohužel uletěla spisovatelská Múza neznámo kam a na blog jsem v prvních dvou týdnech, přiznávám, neměla ani pomyšlení.

Ale teď, když jsem si našla snad poprvé za dva týdny minutku volna, bych ráda sepsala několik poznatků, jak se mi na škole zatím líbí, v čem jsem přišla o iluze a co mě naopak mile překvapilo. Jak už jsem zmiňovala, Múzu jsem si s sebou na kolej nesbalila, tak se nebudu pokoušet o žádný sáhodlouhý článek, ale vypíchnu jen pár nedůležitých bodů.

·     Nelekněte se svého pokoje hned, co vstoupíte do dveří. Nezařízený vypadá opravdu příšerně :D Na druhou stranu, čím více lidí bydlelo před vámi a čím méně rekonstrukcí váš pokoj zažil, tím více si ho můžete přetvářet podle sebe. Nejenže už je ve stěně zapíchnutá spousta hřebíků, vy můžete další přidávat, aniž by si toho někdo na konci roku všiml.

·     Pokud narazíte na fajn spolubydlící, bydlení na koleji vlastně nemusí být zase tak zlé. Pokud ale to štěstí nemáte, budete trpět. Tímto smekám před několika kolegy, kteří se rozhodli raději dojíždět, než sdílet pokoj s někým, koho by v noci nejradši bodli.

·      Je toho hodně. Sakra hodně. Což se dalo čekat. Ale to, že si hned první večer otevřu Čiháka a strávím s ním v podstatě romantický večer, jsem nečekala. Aspoň ne tak rychle.

·      Na první přednášky je nutno chodit včas. Sezení na schodech opravdu není příjemné! Druhý týden už to tak důležité nebylo a místo se vždycky dalo najít :D

·    Na každém ústavu jsou neuvěřitelně nepohodlné lavice. Jeden z důvodů, proč přednášky začínám pomalu, ale jistě vypouštět.

·      Když už jsem u těch přednášek .. tak na nich už nejsem :D Začínám je fakt vynechávat. Nejsem úplně poslouchací typ a první týden mi stačil k tomu, abych se ve svém přesvědčení ujistila.

·     To, že si z prvních cvik anatomie odnesete jen to, že jste totálně vypatlaní a všichni vaši spolužáci jsou mnohem chytřejší, je prý úplně normální. Naše lektorka ten pocit měla taky. A vidíte, kam až to dotáhla.

·       A to, že na prvních histologických cvikách nemáte absolutně páru, jakým barvivem byl daný preparát obarven, je prý taky úplně normální. Naše demonstrátorka první půlrok taky netušila.

·       Studovna v knihovně je fajn do té doby, než si v dobrém úmyslu vezmete vlastní učebnici, ze které se člověku učí nejlíp a při odchodu vám ji chtějí zabavit. A to i přes to, že na ní není žádné razítko majetek fakulty!

·      Psychiatrická zahrada poblíž areálu školy je vlastně fajn místo na odpočinek. Člověk se tam cítí jako doma. Nechápu proč.

·      Jakožto nejvíc nejneorganizovanější člověk v republice mě medicína už první týden donutila vytvořit si malinký harmonogram. Nedělám to ráda, ale nešlo to jinak.

·      Medicína mě taky připravila, teda teprve připraví, o většinu volného času. Opravdu mi ho moc nezůstane. Na druhou stranu doufám, že si ho budu vážit a o to lépe ho budu využívat.

·      A taky mi taky dala spoustu nových lidí. Znám je krátce, ale už teď vím, že jsme všichni na stejné lodi a že jsou přesně takoví, jaké jsem si je přála. 

Něco mě zkrátka překvapilo více, něco už méně, ale ve skutečnosti jsem si první dva týdny užila. Tento týden už to vidím mnohem hůř, začínají nám první testíky a zkoušení a příští článek rozhodně nebude tak optimistický. 

Včera jsem shodou okolností viděla začátek Básníků v televizi a něco jsem si uvědomila. To, co mi ještě dva roky zpět přišlo jako fajn česká komedie, mi najednou vtipné vůbec nepřipadalo. Stěhování a první dny ve škole jsou skutečná realita!

Ale i tak, když se mě v sobotu babička zeptala, jestli se do Prahy těším, bez rozmyšlení jsem řekla ANO. Netvrdím, že je tu všechno růžové a že krize nepadne na každého, ale zatím to tu mám vlastně ráda. A upřímně doufám, že mi to co nejdéle (hlavně po prvních testech) vydrží.