NECELÉ TŘI TÝDNY DO STARTU

Zatímco naši kolegové v Ostravě už na celé dva dny pilně zasedli do poslucháren a studenti na ostatních fakultách už ve svém kalendáři odpočítávají méně než týden do nástupu na fakultu, nám zbývá do začátku semestru přesně 19 dní. Pro některé se to může zdát jako hromada času, já mám pocit, že čas poslední dny přímo sprintuje. Jak se tedy před začátkem semestru cítím?

Na jednu stranu se nemůžu dočkat, na druhou jsem naprosto nepřipravena. Nedokážu si představit, že mám prázdniny opravdu téměř za sebou a za tři týdny už budu mít po prvních cvikách. Mám pocit, že ještě nejsem dostatečně odpočatá a psychicky připravená na učení, vstávání, dávání pozor nebo zkoušení. Můj mozek stále spí a není schopen žádné aktivity. Od toho se taky odvíjí moje řeč, kdy zapomínám jednoduchá slova nebo mrvím skloňování, a počty. Pár dní zpět jsem si například v práci musela vzít na pomoc kalkulačku, abych byla schopna správně odečíst 23 od 500. Samozřejmě ve chvíli, kdy na mě nikdo nekoukal!

Ale nemůžu se dočkat. Nemůžu se dočkat toho, že po tolika letech, co jsem o tomto okamžiku jenom snila, opravdu vkročím do budov naší fakulty a budu studovat něco, co jsem takovou dobu chtěla.

A přesně za měsíc si za tuto větu vlepím facku!

Čím dál častěji se mě taky lidi ptají, proč jsem se vlastně hlásila zrovna na medicínu a já se skloněnou hlavou musím přiznat, že vlastně nevím. I přes to, že jsem byla rozhodnuta podat přihlášku na tento obor už někdy v tercii, na otázku PROČ? jsem nikdy nedokázala odpovídat. Prostě to chci studovat a dělat. Práce mi to přijde zajímavá, chci být s lidmi, mám pocit, že by mě to mohlo bavit. A perlička na závěr – chci pomáhat lidem.

Už teď se nad svými důvody musím uštěpačně usmívat. O té práci nic netuším a nemám tedy ponětí, zda je doopravdy zajímavá či nikoliv. S lidmi můžu pracovat ve spoustě jiných povoláních. A pomáhat můžu taky prakticky kdykoliv a za jiných okolností. A rozhodně jich není málo. Každý, kdo jednou tento důvod zmínil, si teď sáhne do svědomí. Kolikrát jsme lidem opravdu dobrovolně pomohli?

Já sama musím říct, že mockrát ne. Neprovozovala jsem žádné dlouhodobé dobrovolničení a vlastně jsem pomáhala, jen když jsem musela nebo k tomu byla postrčena. Mým vrcholem bylo rozhodnutí darovat krev, ze kterého opadlo ještě dřív, než jsem ho stačila uskutečnit. V 17 letech jsem onemocněla a dveře do krevního centra se mi napořád uzavřely.

A teď, tři týdny do začátku, musím přemýšlet, jestli je tento obor opravdu pro mě. Když už mám doma pár knih a skript, nedokážu si představit, že tohle všechno si vštěpím do hlavy. Stejně tak si nedokážu představit, jestli jsem schopna se postavit všem vedlejším účinků, které si před nástupem neuvědomuju.

Třeba jakožto občasný omdlívač nemám tušení, zda nebudu při každém cviku na pitevně ležet v rohu u okna s nohama nahoře.  Nebo taky nesnáším smrad. Pokud někde je, dávám to jasně najevo. A utíkám z místa. Opravdu to na pitevně zvládnu?

Nikdy jsem neviděla více krve, než když jsem si strhla strup na koleni. Nedělá se mi z krve zle?

Když jsem nervózní, moje končetiny to dávají patrně a výstražně najevo. Moje zážitky z laborek z bioly, kdy jsem div nerozbila všechna krycí a podložní sklíčka, když se na mě profesorka podívala, by stály za vyprávění. Dokážu se naprosto uklidnit a koncentrovat na braní krve nebo držení háků?

A opět, dokážu si opravdu do hlavy natlačit taková kvanta učiva?

Pokud to nezkusím, nezjistím to. A jsem sama zvědavá, jak se na tento článek budu za pár let (snad úspěšného studia) tvářit a jestli si jednotlivé body budu moct s klidem odškrtnout – zvládnuto.

Dále jsem se rozhodla začít se připravovat na balení a stěhování celkově. Zatím jsem teda stihla jen roztřídit oblečení, vyházet hadry, které jsem na sobě třeba dva roky neměla, ale člověk přece nikdy neví a narvat všechny bundy na podzim a na zimu, které bych chtěla mít s sebou, do kufru. Víc než polovina kufru je plná. Vlastně ještě ani netuším, co všechno si sbalit. Ale už teď vím, že při příjezdu budu vypadat jako obvykle, zkrátka s tím největším množstvím báglů.

Celkově jsem teď snad dokončila veškeré zařizování (krev, lítačka, knihovna…), takže už mi jen stačí zapsat volitelné předměty, u kterých ještě mimochodem nejsem rozhodnutá, které to budou, a až do konce září mám s vyřizováním pokoj. Pak už mi jen zbývá se v pohodě nastěhovat a pravou nohou vykročit do nového semestru.