Tak už i prváci z první
lékařské mají za sebou několik dní školy a už je všechny pohltila kvanta učení
a kolotoč každodenních vysokoškolských dní. I já samozřejmě zapadla do lavic
poslucháren a praktikáren a se začátkem školy mi bohužel uletěla spisovatelská
Múza neznámo kam a na blog jsem v prvních dvou týdnech, přiznávám, neměla
ani pomyšlení.
Ale teď, když jsem si našla snad
poprvé za dva týdny minutku volna, bych ráda sepsala několik poznatků, jak se
mi na škole zatím líbí, v čem jsem přišla o iluze a co mě naopak mile
překvapilo. Jak už jsem zmiňovala, Múzu jsem si s sebou na kolej
nesbalila, tak se nebudu pokoušet o žádný sáhodlouhý článek, ale vypíchnu jen
pár nedůležitých bodů.
· Nelekněte se svého pokoje hned, co vstoupíte do dveří. Nezařízený vypadá opravdu příšerně :D Na druhou stranu, čím více
lidí bydlelo před vámi a čím méně rekonstrukcí váš pokoj zažil, tím více si ho
můžete přetvářet podle sebe. Nejenže už je ve stěně zapíchnutá spousta hřebíků,
vy můžete další přidávat, aniž by si toho někdo na konci roku všiml.
· Pokud
narazíte na fajn spolubydlící, bydlení na koleji vlastně nemusí být zase tak
zlé. Pokud ale to štěstí nemáte, budete trpět. Tímto smekám před několika
kolegy, kteří se rozhodli raději dojíždět, než sdílet pokoj s někým, koho
by v noci nejradši bodli.
· Je toho hodně. Sakra hodně. Což se dalo čekat.
Ale to, že si hned první večer otevřu Čiháka a strávím s ním
v podstatě romantický večer, jsem nečekala. Aspoň ne tak rychle.
· Na první přednášky je nutno chodit včas. Sezení
na schodech opravdu není příjemné! Druhý týden už to tak důležité nebylo a místo
se vždycky dalo najít :D
· Na každém ústavu jsou neuvěřitelně
nepohodlné lavice. Jeden z důvodů, proč přednášky začínám pomalu, ale
jistě vypouštět.
· Když už jsem u těch přednášek .. tak na nich už nejsem :D Začínám je fakt vynechávat. Nejsem úplně poslouchací typ a první týden mi stačil
k tomu, abych se ve svém přesvědčení ujistila.
· To, že si z prvních cvik anatomie odnesete
jen to, že jste totálně vypatlaní a všichni vaši spolužáci jsou mnohem
chytřejší, je prý úplně normální. Naše lektorka ten pocit měla taky. A vidíte,
kam až to dotáhla.
· A to, že na prvních histologických cvikách
nemáte absolutně páru, jakým barvivem byl daný preparát obarven, je prý taky
úplně normální. Naše demonstrátorka první půlrok taky netušila.
· Studovna v knihovně je fajn do té doby, než
si v dobrém úmyslu vezmete vlastní učebnici, ze které se člověku učí
nejlíp a při odchodu vám ji chtějí zabavit. A to i přes to, že na ní není žádné
razítko majetek fakulty!
· Psychiatrická zahrada poblíž areálu školy je
vlastně fajn místo na odpočinek. Člověk se tam cítí jako doma. Nechápu proč.
· Jakožto nejvíc nejneorganizovanější člověk
v republice mě medicína už první týden donutila vytvořit si malinký
harmonogram. Nedělám to ráda, ale nešlo to jinak.
· Medicína mě taky připravila, teda teprve
připraví, o většinu volného času. Opravdu mi ho moc nezůstane. Na druhou stranu
doufám, že si ho budu vážit a o to lépe ho budu využívat.
· A taky mi taky dala spoustu nových lidí. Znám
je krátce, ale už teď vím, že jsme všichni na stejné lodi a že jsou přesně
takoví, jaké jsem si je přála.
Něco mě
zkrátka překvapilo více, něco už méně, ale ve skutečnosti jsem si první dva
týdny užila. Tento týden už to vidím mnohem hůř, začínají nám první testíky a
zkoušení a příští článek rozhodně nebude tak optimistický.
Včera jsem
shodou okolností viděla začátek Básníků v televizi a něco jsem si
uvědomila. To, co mi ještě dva roky zpět přišlo jako fajn česká komedie, mi
najednou vtipné vůbec nepřipadalo. Stěhování a první dny ve škole jsou skutečná
realita!
Ale i tak,
když se mě v sobotu babička zeptala, jestli se do Prahy těším, bez
rozmyšlení jsem řekla ANO. Netvrdím, že je tu všechno růžové a že krize nepadne
na každého, ale zatím to tu mám vlastně ráda. A upřímně doufám, že mi to co
nejdéle (hlavně po prvních testech) vydrží.
Ale ano, růžové to přece je. Hlavně na histole :D Jinak pocit úplný dutosti a ,,všichni okolo mě jsou géniové" je fakt úúplně normální. Jestli tě to uklidní, všichni jsou na tom stejně :)
OdpovědětVymazatUpřímně by mi nevadilo, kdyby na histole bylo té růžové trochu méně! :D třeba bych tam i něco viděla :D
OdpovědětVymazatJinak děkuju za povzbuzení, těší mě, že nemám ten pocit jediná! :)
Začínam mať dojem, že pocity zúfalstva sú prospešné, lebo človeka donútia sadnúť si na zadok a otvoriť skriptá :D Kým nestretne exotov, ktorí sa učia aj to, čo nemusia... a začne rozmýšľať nad tým, kde sa stala chyba a kedy sa svet otočil hore nohami :D
OdpovědětVymazatVidim, zeje to opravdu všude stejné, učebnice otvírám zásadně v návalech zoufalství! :D
VymazatA je to tak! Jen absolutně netuším, kde tito lidé berou energii a všechen čas! :D